Květen 2011

never give up it's such a wonderful life

14. května 2011 v 23:25 | jeanny |  monday → sunday
je 23:00 a já nemůžu spát. sedím tu u počítače a pořád dokola poslouchám Hurts. všichni už dávno spí. i Oliver. ráno vstávám v 7 hodin. a já ne a ne usnout.


poslední dobou pořád dokola přemýšlím nad mým životem. na první pohled vypadá dokonale. tak, jako by mi nic nemohlo chybět. a přitom to tak není. nikdo nevidí pod povrch. jen já. jen já všechno chápu. přemýšlím nad tím, co bych dělala nebýt mého milovaného Olivera. co bych dělala, kdybych ho nepotkala?! matně si pamatuju, jak mi ten čas bylo hrozně. byla jsem sama, opuštěná, zrazená ze všech těch románků který jsem prožila. přála jsem si pravou lásku a dostávala jsem samé kopance do zadku. znova a znova jsem se válela na zemi. připadala jsem si jako ubožačka a pomalu a jistě mi ubývala síla na to, abych se znova zvedla a dělala jako že nic. nemalý podíl na tom všem měla ana. snažila jsem se bojovat.. ale.. zkuste si bojovat proti sobě samotné. proti "něčemu" co bylo (a stále je) vaší součástí. bydlí vám ve vaší hlavě a ovládá vás. vaše chování, myšlení...

celý můj život mi někdy přijde jako parodie. když sečtu všechno to co se mi přihodilo, tak se ještě divím že jsem to dokázala unést. po každém pádu znova vstát a znova snášet všechny ty rány. nikdy jsem si nepřišla jako silný člověk. označila bych se spíš za slabocha. prostě zalézt pod deku a hromadu polštářů a nevylézat. utéct před vším. to je můj způsob řešení problémů. musím říct, že Oliver to měl perfektně načasovaný. nebýt jeho.. asi.. možná že mi zachránil život. mám pocit, že tu tíhu všech problémů (od any, problémů v rodině, náročné školy až po vztahy) bych už nedokázala unést. on je někdo, kdo mě drží při životě. on je můj důvod proč ještě žít.

děkuju ti, Olivere.


jeanny


happy birthday?!

9. května 2011 v 19:32 | jeanny |  monday → sunday
včera jsem měla narozeniny.
musím říct, že to byly na jednu stranu mé nejkrásnější narozeniny, protože jsem celý den strávila s Oliverem (mamka byla mimo domov, takže se žádná tradiční oslava nekonala), a bylo to vážně krásný. učil mě opět jezdit na kolečkových bruslích a musím říct, že to bylo opravdu k smíchu, pak společná sprcha (se sexem na ručníku v koupelně :D), povídání si při Oliverovo natírání zábradlí u balkonu a mého sezení v křesle atd atd... byly to mé první narozeniny strávené s přítelem. vždy jsem je trávila sama, protože zrovna na narozeniny (svátek, Vánoce, Silvestr, Valentýn ...) jsem byla sama. popravdě co si budeme povídat nějaký super úža vztahy jsem neměla, žejo. proto jsem byla z těchto tak hotová.
jak já ho miluju.

no a na tu druhou stranu?? stalo se vám, aby celá vaše rodina (kromě dědy a babičky) zapomněla na vaše narozeniny? popravdě mi to vůbec hlava nebere, jak mi mohli zapomenout popřát, když to prostě věděli že mám narozeniny. už asi dva měsíce řešíme můj dárek - mobil. a teď tohle???
vybrečela jsem se.




jeanny